Bílý chřest má jemnější chuť, zelený je mírně nahořklý a chuťově výraznější, jednodušší je příprava před konzumací i år pěstování. V průběhu podzimu před výsadbou je záhon nutné důkladně přerýt – odborně rigolovat - do hloubky alespoň 50 centimetrů. Tmavočervené až bordó jsou sladší, zelené a žluté kyselejší.

Ačkoliv jsou to mazlíci, žádnou stravu nepotřebují! Chcete-li tvorbu bublinek podpořit, umístěte řasokouli na velmi světlé místo. Co se umístění týče, tyto rostliny můžete chovat v jakékoliv průhledné, většinou skleněné nádobě (aby měly dostatek světla ze všech stran) – pomalu i v zavěšené.

Není-li dostatek slunečního svitu, je vhodné snížit zálivku až o třetinu. Díky vodoznaku máte vždy přehled o tom, kolik vody je na nádobě. Nehrozí přelití ani vysušení, jako je tomu na běžně pěstovaných rostlin v půdě a klasickém květináči. V nějaké době opdage ve spárách objeví první zelené rostlinky a problém je rázem na světě. Nežádoucí plevel hyzdí příjezdovou cestu u nejednoho domu. Zatímco se však tohoto neřáda zbavit, aniž bychom použili chemii?

nejlepší semena marihuany ho můžete začít sklízet již tento rok, doporučujeme však jen z 30 až 50 %, aby se rostlina nevyčerpala. Zelené výhony na podzim zase odřízněte a zahrňte zeminou a kompostem. Chřest je dvoudomá rostlina, tudíž má rostliny samčí i samičí.

Svým kulatým tvarem a mechově zelenou barvou působí jako podvodní skřítek. Můžete ji najít i pod názvem marimo nebo torasampe, tedy jezerní skřítek. Pokud chcete mít vlastní chřest, musíte mu dedikovat určitý čas a námahu. Pěstování chřestu je ale vzhledem k jeho cenám ekonomicky poměrně výhodné a čekání na první sklizeň se vyplatí... Pro výsadbu už ale v současnosti můžete koupit kvalitní sazenice za docela rozumné ceny.

I v této době je ale nutné o chřest dále pečovat - zalévat ho, přihnojovat, okopávat, odstraňovat plevel… Ku podzim budou kořeny dlouhé až dva metry. Když rostliny uschnout, výhonky opět odříznete a chřest zahrnete zeminou s přidaným kompostem. Nejlépe jí předejdete takhle, že nenecháte rajčata dotýkat se pevnina. Pokud se větvičky rajčat ohnou pod tíhou plodů, podepřete je prkýnkem, kouskem dřeva (každý správný hospodář si schovává každý kousek dřeva, protože ví, že se bude hodit). Zemina by po plody neměla ani stříkat, například při dešti, proto můžete zem pokrýt mulčem, plastovou fólií nebo nějakou přírodní tkaninou.